Historie oddílu

Po sametové revoluci, kdy konečně došlo k pádu totalitní moci, někdy zjara, přišel do tříd prvního stupně základní školy v Dobré Vodě „nějaký“ pan Kovařík – Zajíc. Chvíli nám povídal o přírodě, o jakémsi skautování a kdo prý má zájem chodit do dívčího skautského oddílu, ať přijde 30.3. ke kostelu. (Teprve později jsme se dověděly, že jde o vůdce střediska v Českých Budějovicích.) Nikdo z nás netušil oč se pořádně jedná, všechny jsme však zprávu doma vyřídily a když nadešel „den D“, sešly jsme se u kostela v poměrně dost hojném počtu.

Čekaly tam na nás již dvě paní, jedna se jmenovala Jana Štěchová a druhá Ivana Veissová. To byly naše první vůdkyně… A tak to všechno začalo…

Asi jako všude jinde, počet členek se měnil, chvíli nás bylo 25, najednou zas 15, holky přicházely a odcházely. Jedinou skautkou, která přišla 30.3. 1990 ke kostelu ještě jako světluška a odskautovala s Pěnkavami přes dvacet let a významně se do historie oddílu zapsala, je Zuzana Barešová (dnes Šťastná) – Pomněnka.

Pěnkavám se dařilo, jednou bylo lépe, potom zase naopak, v roce 1993 si post druhé vedoucí vyměnuje Ivana Veissová s novou paní (Valinou Jelínkovou), kterou vůbec neznáme, ale ani ta však v oddíle příliš dlouho nesetrvala… Největší krize však přichází v roce 1994, kdy nás musí z rodinných důvodů opustit jediná skvělá hlavní vedoucí – Jana Štěchová… V oddíle ještě nikomu není 18 let a tak hrozí, že oddíl padne. Právě v tomto roce se 14letá Pomča rozhoduje nevzdat to a za podpory svých rodičů nabírá nové členky a rozjíždí další éru Pěnkav. Našla se cizí, avšak plnoletá duše, která se „upsala“ na funkci vedoucí (Štěpánka Nováková) a tak oddíl opravdu může oficiálně fungovat! Asi po roce odchází i tato nová vedoucí a opět je oddíl bez plnoleté vůdkyně. Pomocnou ruku nám nabízí 8. oddíl Lišáků a právě s těmito kluky začínáme jezdit na výpravy a tábor. Po prvním společném táboře však tato úzká spolupráce končí a Pomče ještě stále není 18 let. Oddíl šlape na plné obrátky, nepřipadá v úvahu nic jiného, než že se paní Barešová (maminka Pomněnky) „papírově“ upisuje do funkce vedoucí a Pomča, ještě nezletilá, s dětmi skautuje nadále… Když se chce, všechno jde. A tak i náš oddíl přečkal několik krizí, několik odchodů vedoucích a od roku 1997, kdy Pomče konečně odbylo 18 let, měl náš oddíl jednu stálou hlavní vedoucí. Pravou rukou Pomněnky od té doby po celá léta byla Míša – Michala Kroniková. O rok později k nám do vedení přichází Zuzana Heřmanová – Čenich, skautka z 1. českobudějovického oddílu, která se asi po dva roky podílí na vedení Pěnkav …

Z náboru, který se uskutečnil v roce 1994, vyrostly ze světlušek již další vedoucí a oddílové rádkyně, které byly po několik let pomocnou rukou Pomči. Pěnkavy v průběhu let také mění své „sídlo“. Z klubovny na Dobré Vodě v tzv. Vozovkách v Lázeňské ulici se před jejich zbouráním musí stěhovat pryč. Světlušky se po nějakou dobu scházejí v bývalém hotelu Garni v Suchém Vrbném, skautky na Valše, skautském domě u sportovní haly v ČB. Vystřídají ještě bývalou klubovnu 11. oddílu za TJ Lokomotiva v Suchém Vrbném až konečně získají prostornou a skvěle vybavenou klubovnu v nově opravené střediskové základně v Dobrovodské ulici.

Na letním táboře 2011 dochází k historicky prvnímu oficiálnímu předávání vůdcování – Pomča odchází do „skautského důchodu“ a pochodeň 16-ky přebírá Žabka – Šárka Bohoňková. U Pěnkav vyrostla od světlušky, přes skautku, rangers až po dospělou vůdkyni, která je již připravena vést a vychovávat mládež jí svěřenou… Jejími zástupkyněmi jsou Cvrček – Lucie Bohoňková a Anežka Lhotová. Pomča je na tento okamžik náležitě hrdá a v oddíle zůstává dále jako pomocná síla. S Pomči vůdcováním nadobro odchází i její věrná zástupkyně – Míša.

Doba je příznivá a oddílu se daří. Rozrůstáme se do počtu 50 členek a fungují čtyři naplněné družiny – tři světluškovské a jedna skautská. Více se zapojujeme do střediskového života a vedení se podílí na přípravě řady střediskových akcí. Od střediska máme obrovskou podporu, stejně jako od rodičů mnoha nově příchozích světlušek, a vytváří se tak parta všestranně spolupracující na skautské výchově. Žabce se daří udržet oddílové tradice, zachovat v činnosti skautského ducha a zároveň inovovat programovou, organizační i komunikační stránku vedení oddílu. Vzniká roverská družina Piškvorky složená z nejstarších Pěnkav, jejichž přátelství přerůstá hranice oddílových aktivit.

Na táboře 2013 předává Žabka post vůdkyně oddílu do rukou Cvrčka – Lucie Bohoňkové, jejíž zástupkyní zůstává Anežka a jako sehrané duo ze společně absolvovaného vůdcovského kurzu se ujímají vedení. Pěnkavy podnikají klasické i nové akce, formuje se silná družina skautek, která je novou energií a ukázkou správné skautské party.

Cvrček, Anežka i Žabka se postupně vdávají a dokončují vysoké školy, je na čase předat oddíl dál. Na táboře 2016 u Telče se vedení ujímá Moňa – Monika Pospíšilová, která už několik let působí ve vedení Pěnkav. O rok později si k sobě volí zástupkyni Marušku Vlčkovou, která přebírá vůdcovské povinnosti během následujícího roku a oficiální vůdkyní se stává na společném táboře s 2. oddílem v létě 2018. V té době teprve osmnáctiletá Maruška si aktivně doplňuje potřebné skautské vzdělání a vrhá se do práce pro oddíl na 120%. To už jí je k ruce početná družina Jasmínek, která se z party správných a nadšených skautek přehoupla do mladého nadšeného týmu rádkyň.

V následujícím roce posiluje řady Pěnkav vysokoškolačka Andělka – Anežka Mrvíková, která přichází ze svého mateřského oddílu z Vodňan. S Maruškou brzy vytvoří fungující a doplňující se vůdcovské duo a nic nebrání tomu, aby se na táboře 2019 stala její právoplatnou zástupkyní. Spolu s Jasmínkami vedou dvě skautské a dvě světluškovské družiny a mimo četné oddílové akce se účastní skautských kurzů, vyjíždí na zahraniční expedice nebo se podílí na chodu Skautského institutu ve městě.

Historii oddílu zpracovávaly postupně Pomněnka, Žabka a Anežka.

Historie skautingu

Všechno to začalo v roce 1907, kdy britský důstojník Robert Baden-Powell (později povýšen na lorda) vzal skupinu mladých chlapců tábořit na ostrůvek Brownsea.

O čtyři roky později, kdy už v Anglii existuje organizace jak chlapeckých, tak dívčích i vodních skautů, se z Anglie vrací Antonín Benjamin Svojsík, profesor gymnázia, jehož skautská myšlenka tak nadchla, že doma založil první českou družinu skautů – svých žáků. Svojsík překládá klíčové dílo Scouting for Boys, sepisuje vlastní příručku – Český skaut, později známou jako Základy junáctví, a v roce 1912 vede první český tábor ve Vorlovských lesích u Lipnice. Po dvou letech se idea skautingu rozšířila po českých zemích natolik, že byla založena organizace „Junák – Český skaut“, nejprve jen pro chlapce, o rok později již i pro děvčata. 1. října 1918 vznikla Československá republika, u zrodu nového státu stojí a pomáhají i skauti, organizují skautskou poštu, vydávají první skautské známky na světě.

V roce 1920 probíhá první světové setkání skautů = jamboree v Londýně. Vzniká mezinárodní skautské ústředí, Československo je jedním ze zakládajících členů.

Skauting u nás vzkvétal, ale příchod nacistů udělal všemu konec. Junák byl zakázán, porušení zákazu bylo přísně trestáno. Po osvobození se hnutí opět vzchopilo, aby bylo vzápětí roku 1948 zašlápnuto strašidlem komunismu. Až na krátkou světlou mezeru v letech 1968 až 1970 skauti mohli fungovat maximálně skrytě, pod rouškou turistických oddílů. Po sametové revoluci se ale situace změnila, skauting byl vzkríšen, staré ideály oprášeny a postaveny před moderní svět.